Ani vítr, ani ptáci, ale voda

Chtěla jsem vám vyprávět o rozchodníku, dokud ještě kvetl. Mám velmi ráda tuto drobnou rostlinku. Zvlášť se mi líbí jeho tlusté, vyduté šedozelené lístky, které sedí na lodyze tak hustě, že pro ně není lodyhu ani vidět. I kvítky rozchodníku jsou velmi milé: jasně žluté pěticípé hvězdíčky.

Jenže teď už nekvetou. Na místě květů jsou už plody, také takové ploché pěticípé hvězdičky. Jsou těsně uzavřené. To však neznamená, že semena dosud nedozrála. Plody rozchodníku jsou za jasného dne vždycky zavřené.

Donutím je, aby se otevřely. Stačí přinést z nějaké louže trochu vody. Stačí kapička. Teď padla zrovna doprostřed hvězdičky. A dosáhla jsem toho, po čem jsem toužila: šupinky semeníku se začaly otvírat. Již se objevila semena. Neskrývají se před vodou jako semena jiných rostlin; naopak - vycházejí jí vstříc. Ještě dvě kapičky, a semena začala plavat. Voda je nadnesla, vyplaví je a zaseje.

Ani vítr, ani ptactvo, ani ostatní živočichové nepomáhají rozchodníku při rozsévání semen, jen voda. Viděla jsem rozchodník ve skulině pod příkrou skálou. To déšť stékající po kamenné stěně tam zanesl jeho semena.

Obrázek rozchodníku pochází od Davina Ware, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.