Přiletěli špačci a skřivánci. A dali se do zpěvu.
Už nás omrzelo čekat, kdy medvěd vyleze ze svého doupěte. Napadlo nám: Kdo ví, zda tam nezmrzl!
Najednou se sníh pohnul.
Zpod sněhu však nevylezl medvěd, ale nevídané zvíře, velké jako pořádný vepřík, celé pokryté srstí, s černým bříškem a dvěma tmavými pruhy na bělavé hlavě.
Ukázalo se, že to nebyl medvědí brloh, ale jezevči nora, a vylezl z ní jezevec.
Teď už neusne a bude v noci sbírat po lese hlemýždě, larvy a brouky, okusovat kořínky a lovit myši.
Prohledali jsme celý les a našli jsme medvědí doupě, tentokrát skutečné.
Medvěd dosud spí.
Voda vystupuje na led.
Sníh se tratí, tetřevi hlušci tokají, datlové bubnují.
Přiletěl bílý konipas, ptáček, který láme ledy.
Obrázek jezevce pochází od Mark Robinson, publikováno pod licencí CC BY-NC 2.0.