Pod stromy a keři nízko nad zemí už dávno svítí žluté hvězdičky křivatce.
Objevily se už tehdy, když stromy byly ještě holé a zářivé paprsky jarního slunce volně dopadaly na zem. Právě pod těmito paprsky rozkvetl křivatec a vedle něho rozkvetla i dymnivka.
To bylo radosti, když jsme spatřili první její květy! Na dymnivce je všechno pěkné: jak nádherné fialové kvítky s dlouhými ostruhami, seskupené do malé kytičky na konci lodyhy, tak i modrošedé sečné listy.
Teď se čas křivatce i jeho družky dymnivky pomalu chýlí ke konci. Stín stromů už příliš zhoustl a bránil by jim v růstu, kdyby se už samy nebyly připravily na návrat domů. Jejich domov je v podzemním světě. Na zemi jsou pouze hosty. Rozsejí semena a beze stopy zmizí. A tam kdesi v hloubce bude celé léto, celý podzim i celou zimu odpočívat malinká cibulka křivatce a kulatá hlízka dymnivky.
Chceš-li si je přesadit do zahrádky, vyryj je už teď, dokud ještě neodkvetly poslední, opožděné květy. Ryj opatrně, ale důkladně; jistě tě překvapí, jak dlouhé někdy bývají bledé podzemní lodyhy těchto maličkých rostlin!
Tam, kde půda v zimě do hloubky promrzá, leží cibulky a hlízy těchto našich hostí velmi hluboko. V teplých, chráněných místech jsou povrchu blíž. Pamatuj na to, až je budeš přesazovat.
Obrázek křivatců pochází od Kirilla Ignatyeva, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.