Jak liška vystrnadila z domu jezevce

Lišku potkala nehoda: v doupěti jí spadl strop a taktak že nepohřbil mladé lištičky.

Liška vidí, že je zle, že se musí přestěhovat do jiného bytu.

Vypravila se k jezevci. Ten má báječné doupě - sám si je vyhrabal. Má v něm vchody, východy i nouzové odbočky pro případ náhlého přepadení.

Doupě je veliké: mohly by tam žít i dvě rodiny.

Liška požádala o přístřeší, ale jezevec ji nechce pustit. Je to přísný domácí pán, má rád pořádek a čistotu, aby nikde nebylo ani smítka. Ani ho nenapadne vzít si podnájemníka s dětmi!

A lišku vyhnal.

Aha, myslí si liška, tak ty tak! No počkej!

Dělala, jako by šla do lesa, ale zatím se schovala za křoví; sedí tam a čeká.

Jezevec vyhlédl: když viděl, že tu liška není, vylezl z doupěte a šel do lesa na slimáky.

A liška hup! do doupěte, vydělala se mu tam na zem, rozšlapala to - a utekla.

Jezevec se vrátil - och lidičky, to byl zápach! Zlostně zachrochtal a odešel si hrabat nové doupě.

A to právě liška potřebovala.

Přenesla sem lištičky a od té doby si klidně žije v pohodlném jezevčím doupěti.

Obrázek jezevce pochází od Helen Haden, publikováno pod licencí CC BY-NC 2.0.