Jedlé houby

Po deštích opět začaly růst houby.

Nejlepší houba je hřib obecný, který vyrostl v borovém lese.

Hřiby obecné - borováky - jsou silné a pevné. Kloboučky mají tmavě kaštanové. A voní zvlášť příjemně.

Podél lesních cest v nízké trávě, někdy dokonce přímo na cestě, rostou klouzky. Jsou velmi chutné, dokud jsou mladé a dokud mají kulaťoučké kloboučky. Jsou však příliš slizké; stále se na ně něco lepí: hned suchý list, hned zase stébla trávy.

V témž borovém lese na paloucích rostou i ryzce. Uvidíte je už z dálky: mají velmi výrazné rezavě červené kloboučky. A je jich tam! Staré jsou velké téměř jako talířek, kloboučky mají prolezlé červy a lupínky jim zezelenaly. Nejlepší jsou prostřední, jen o málo větší než pětadvacetihaléř. Ty jsou tvrdé, kloboučky mají uprostřed prohnuté a po krajích ohrnuté.

Také ve smrkovém lese roste mnoho hub. Pod smrky rostou i hřiby obecné i ryzce, jenže vypadají jinak než z borového lesa. Hřiby obecné mají kloboučky světlejší, nažloutlé, nožky tenčí a vyšší. A ryzce jsou tu zbarveny docela jinak než v boru, kloboučky nemají rezavě červené, ale modrozelené a na nich kroužky jako na pařezu.

Pod břízkami a osikami rostou zas jiné houby: špičníky a kozáky. Ale špičník vyroste i daleko od břízy, kdežto kozák je s osikou spjat pevněji. Roste nejčastěji nad jejími kořeny. Kozák je krásná houba: pořádně urostlý a klobouček i nožku má jako vysoustruhovanou.

Obrázek hřibů pochází od Aivar Ruukel, publikováno pod licencí CC BY 2.0.