V parku v Lesném ženou se přes výmoly jarní potůčky. Naši lesní dopisovatelé postavili na jednom potoku hráz z kamení a hlíny. A čekali, kdo k jejich přehradě připluje.
Dlouho se nic neobjevovalo, proud sem zanesl jen nějaké třísky a větvičky a točil jimi u hráze.
Pak připlavala po dně potoka zdechlá myška, ale ne obyčejná domácí, šedá, s dlouhým ocáskem, nýbrž ryšavá, s krátkým ocáskem. Ukázalo se, že je to hraboš rudý.
Asi ležel mrtvý celou zimu pod sněhem. Teď se sníh proměnil ve vodu a potůček vlekl zdechlého hraboše do neznáma.
Potom přinesl proud k hrázi černého brouka. Třepal se, kroužil po hladině, ale vylézt z vody nemohl. Děti si zprvu myslily, že je to nějaký vodní brouk, ale když ho vytáhly a prohlédly si ho, zjistily, že je to docela obyčejný chrobák.
I on se tedy již probudil. Do potůčku ovšem nezamířil schválně.
A potom - žbluňk, žbluňk dlouhýma nožkama a k hrázi připlul - co myslíte, kdopak? Inu, skokan. Všude kolem je dosud sníh, ale on už je tady.
Vylezl na hráz - hop, skok - a už byl pod keřem.
Konečně připlavalo i hnědé zvíře podobné kryse, jen ocas mělo mnohem kratší. Byl to vodní hraboš.
Ten se na zimu vždy dobře zásobí zrním, ale k jaru už zřejmě všechno spotřeboval, a tak se tedy vypravil na lov.
Obrázek hraboše vodního pochází od Kentish Plumber, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.