Kniha zimy, podruhé

Maličký pes a liška, velký pes a vlk

Liščí stopa se podobá stopě maličkého psa. Rozdíl je pouze v tom, že liška drží nohu sevřenou: pevně svírá prsty dohromady.

Pes prsty roztahuje, proto je jeho stopa kypřejší a měkčí.

Vlčí stopa se podobá stopě velkého psa. Rozdíl je týž: vlčí noha je po straně smáčknutá. Proto je vlčí stopa delší a výraznější než psí a otisky drápů i polštářků jsou u vlka hlubší. Vzdálenost mezi předními a zadními drápy jedné nohy je větší než na stopě psí. Přední drápy vlka na sněhu často splývají v jeden otisk. U psů otisky polštářků pod prsty splývají, kdežto u vlka ne.

Taková je ta abeceda.

Číst řádky vlčích stop je zvlášť obtížné, poněvadž vlk se rád utíká ke lsti, aby svou stopu zamotal. A liška zrovna tak.

Vlčí lest

Když jde vlk krokem nebo běží klusem, klade přesně pravou zadní nohu do stopy své přední levé nohy a levou zadní do stopy své pravé přední; proto jeho stopy leží v jedné řádce - v jedné lince, jako by byly vyměřeny podle šňůry.

Hledíš na takovou řádky a čteš: "Tudy prošel pořádně velký vlk."

Ale zmýlil ses. Správně jsi měl číst takto: "Tudy přešlo pět vlků."

Vpředu šla moudrá stará vlčice, za ní starý vlk a za ním mladá vlčata.

Všichni kladli nohy do stop vlčice tak přesně, že ti hned ani nenapadne, že by to mohla být stopa pěti zvířat. Musíš se velmi pozorně dívat, chceš-li se stát dobrým stopařem na bílé stezce (tak nazývají lovci stopy na sněhu).

Obrázek kojota pochází od ShawnMcCready, publikováno pod CC BY-ND 2.0 licencí.