Leden, jak se lidově říká, je krok k jaru, začátek roku, prostředek zimy; slunce už myslí na léto, ale zima na mráz. Na Nový rok - o slepičí krok; je delší den.
Země, voda i les, všechno je pokryto sněhem, všechno kolem dokola je pohrouženo v tvrdý, jakoby věčný spánek.
V zlých dobách se veškerý život dovede výtečně tvářit, jako by byl mrtvý. Traviny, keře i stromy ztuhly. Strnuly, ale nezemřely.
Pod mrtvým sněhovým příkrovem ukrývají mohutnou sílu k životu, sílu k rozkvětu. Borovice i smrky si chrání semena a pevně je stiskly do svých pěstí - šišek.
Studenokrevní živočichové se někam schovali a ztuhli. Ale ani oni nezemřeli, ba ani ti nejchoulostivější z nich, jako jsou třeba motýlkové, kteří si zalezli do různých úkrytů.
Ptactvo má však zvlášť horkou krev, a proto nikdy neupadá do zimního spánku. Některá zvířata, dokonce i malé mušky, běhají celou zimu. A není to skoro zázrak, že medvědice spící pod hlubokým sněhem v brlohu vrhá za lednových mrazů malá slepá medvíďata, a ačkoliv sama po celou zimu nic nejí, krmí je až do jara svým mlékem?
Obrázek remízku pochází od Trungtan bui, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.