V tomto měsíci se slavík tak rozezpíval, že ve dne v nocí hvízdá a klokotá.
Děti se diví: "A kdy vlastně spí?" Na jaře ptáci nepotřebují dlouho spát, jejich spánek je krátký: stačí jim zdřímnout si mezi dvěma písničkami, hodinku o půlnoci a v poledne také hodinku.
Za úsvitu a při soumraku nejen ptáci, ale všichni obyvatelé lesa zpívají a hrají, každý jak umí. Uslyšíš tu zvonivé hlásky i housle, buben i flétnu, skučení i kašel, vytí i pískot, hekání i bzukot, vrčení i kvákání.
Pěnkavy, slavíci a drozdi zpívají zvonivě čistými hlasy. Brouci a cvrčci vržou. Datli bubnují. Žluvy a cvrčaly hvízdají jako na flétnu.
Lišky a kurové rousní štěkají, srnky pískají. Vlk vyje. Výr houká. Čmeláci a včely bzučí. Žáby kuňkají a kvákají.
Nikdo se nermoutí, když nemá hlas. Každý si volí hudební nástroj podle svého vkusu.
Datli si vyhledávají zvučné suché větve. To jsou jejich bubny. A místo paliček mají výborné silné zobáky.
Tesaříci vržou pomocí své tvrdé hrudi - copak to nejsou dobré housličky?
Kobylky jezdí nožkama po křídlech: na nožkách mají zoubky a na křídlech vroubky.
Rezavohnědý bukač velký vždycky zapíchne svůj dlouhý zobák do vody - a fouká do něj, seč mu síly stačí! Voda pleskne! - a po celém jezeře se rozlehne řev, jako když řve býk.
A sluka otavní (bekasína) si dokonce usmyslila, že bude zpívat ocasem: vznese se do výše a odtud se spustí hlavou dolů s rozprostřeným ocasem. Proud vzduchu jí v ocase hraje docela tak, jako by nad lesem mečel beránek.
Takový orchestr vyhrává tedy v lese.
Obrázek slavíka pochází od Bernarda Duponta, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.