Jak osiřele trčí černé větve olšoví! Nezůstal na nich ani lísteček a na zemi ani kousek zelené travičky. Unavené slunce sotva vyhlédne z šedých oblaků.
A najednou se na černém olšoví zamíhaly veselé pestré květy. Jsou neobyčejně velké - bílé, červené, zelené, zlaté. Obsypaly černé větve olší, nápadnými skvrnami zpestřily bílou kůru bříz, padají na zem a třepetají ve vzduchu pestrými křídly.
Pokřikují na sebe pronikavým hvízdáním. Přelétají se země na větve, ze stromu na strom, z lesíka do lesíka. Kdo jsou tyto létající květy a odkud se vzaly?
Jsou to naši zimní hosté - drobní zpěvní ptáčci z dalekého severu: malé čečetky, s červenou hlavou a hrudí, šedivý brkoslavové, s pěti červenými pírky v křídlech, rozkošní hýlové křivčí a křivky, jejichž samičky jsou šedozelené a samečci karmínově červení. Pak tu najdeme i zlatě zelené čížky, žlutokřídlé stehlíky a tlusté hýly, s nádhernou jasně červenou hrudí. Čížkové, stehlíci a hýlové se od nás přestěhovali na jih, kde je tepleji. Ale tito hnízdili na severu. Tam je teď tak tuhá zima, že se jim tady zdá teplo.
Čížci s čečetkami se pustili do olšových a březových semen. Brkoslavové a hýlové si pochutnávají na jeřabinách a jiných bobulích, křivky na borových a smrkových šiškách. A všichni mají dost.
Obrázek stehlíka pochází od Alexandre Roux, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.