Na louce pod sněhem

Všechno kolem je bílé a sníh je hluboký. Ale bylo by smutné si myslit, že teď na zemi není nic kromě sněhu, že všechny květy už dávno odkvetly a všechna tráva uschla.

A přece si lidé tohle obyčejně myslí. A ještě se utěšují: "Nu, nedá se nic dělat, tak už to příroda určila!"

Jak málo dosud přírodu známe!

Dnes je jasný teplý den. Využila jsem toho. Sjela jsem na lyžích na palouček a odhrabala jsem sníh na pokusném pozemku.

A slunce ozářilo lednové rostlinstvo na palouku - zelené růžice lístků přitisknutých k zamrzlé zemi a špičaté nové lístečky prodírající se ze suchého loňského drnu i zelené lodyžky různých bylin přitlačených sněhem k zemi.

Vyhledala jsem mezi nimi svůj pryskyřník. Kvetl až do zimy. A chrání si i pod sněhem všechny květy a pupeny na jaro. Ani korunní lístky mu neopadaly.

Víte, kolik různých rostlin je na mém pokusném pozemku? Dvaašedesát. Třicet šest z nich se i teď zelená, pět z nich dokonce kvete.

Ať potom někdo řekne, že v lednu není na našich loukách ani tráva, ani květy!

Obrázek pryskyřníku pochází od oatsy40, publikováno pod licencí CC BY 2.0.