Nadešla doba spánku

Slunce zakryl hustý šedý mrak. Z oblohy padá mokrý šedý sníh.

Tlustý jezevec zlostně prská a belhá se do svého brlohu. Je mrzutý; v lese je vlhko a blátivo. Nejvyšší čas, aby zalezl hlouběji pod zem - do suchého, čistého, písečného doupěte. Už aby se uložil k dlouhému zimnímu spánku.

Malé rozčepýřené lesní vrány - sojky zlověstné - vnikly do houští. Tam se mezi větvemi míhá jejich mokré, kávově hnědé peří. Vykřikují ostrými krákoravými hlasy.

Z vrcholku stromu tlumeně zakrákal starý krkavec: uviděl někde v dálce mršinu. Odletěl k ní, blýskaje lesklými, modravě černými křídly.

V lese je ticho.

Šedý sníh těžce padá na zčernalé stromy a na hnědou zem. Na zemi zahnívá listí. Sníh padá čím dál hustěji. Spustil se ve velkých vločkách, zasypal černé větve stromů, pokryl zemi...

Obrázek jezevce pochází od Kate, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.