Lišáček uviděl na mýtině drobné myší řádky.
Aha, myslí si, teď si panečku pochutnám!
Ani se nenamáhal pořádně si čenichem přečíst, kdo tu byl, jen tak okem hodil: vida, stopa vede tamhle pod keř.
Přikrade se ke keři.
Kouká, že se ve sněhu něco maličkého v šedivém kožíšku a s ocáskem hýbá. Chňap ho! A hned se do toho zakousl.
Brrrr! Co je to za svinstvo? Pustil zvířátko, odběhl a začal rychle hltat sníh... Aby si aspoň sněhem vypláchl hubičku. Tak byl ten zápach protivný.
Zůstal tedy lišáček bez snídaně. Jen zbytečně zahubil zvířátko.
Nebyla to ovšem myš ani hraboš, ale rejsek.
Z dálky se podobá myši. Zblízka ho hned rozeznáte: rejsek má rypáček protáhlý jako chobot a nahrbený hřbet. Je to hmyzožravec, příbuzný krtka a ježka. Žádné zkušené zvíře se ho netkne, poněvadž hrozně smrdí: páchne pižmem.
Obrázek rejska pochází od Hanna Knutsson, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.