Pavoučci letci

Jakpak mohou létat, když nemají křídla?

A přece (musí se na to jít zchytra!) se někteří pavoučci proměnili v piloty vzduchoplavce.

Pavouček vypouští z bříška tenkou pavučinku, zachytí ji o keř, vítr ji uchopí, trhá s ní sem a tam, ale utrhnout ji nemůže: je pevná jako hedvábí.

Pavouček sedí na zemi. Pavučinka se třepetá ve vzduchu mezi zemí a větvičkou. Pavouček sedí a snuje pavučinku. Zamotává se, už je celý jako v hedvábné kuličce, ale pavučinku vypouští pořád.

Pavučinka je delší a delší a vítr jí škube stále silněji.

Pavouček se drží nohama země; křečovitě se zachytil.

Raz, dva, tři! - Pavouček se pustil proti větru. Překousl upevněný konec.

Vítr zadul prudčeji a pavoučka to odtrhlo od země.

Už letí!

Rychle rozmotat pavučinku!

Vzdušný balónek se zvedá...

Letí vysoko nad trávou a nad křovím.

Pilot se shora dívá, kde by měl přistát.

Dole je les a říčka. - Dál, ještě dál!

Aha, tady je nějaký dvorek; nad hromadou hnoje poletují mouchy. Stát! Dolů!

Pilot smotává pavučinku pod sebe, svíjí ji nožkami do klubíčka. Vzdušný balónek klesá níž a níž...

Hotovo; přistáváme!

Konec pavučinky se zachytil za trávu a balónek přistál!

Tady se může pavouček klidně usadit.

Když ve vzduchu létá mnoho takových pavoučků a jejich pavučinek, a to bývá na podzim za pěkného suchého počasí, na venkově říkají, že přišlo "babí léto". Šedé vlasy podzimu prokvétají stříbrem...

Obrázek pavučin pochází od ŠJů, publikováno pod licencí Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported.