Pumpava, která má tak pozoruhodné plody, je obyčejný plevel a roste v zelinářských zahradách. Je to nevzhledná, drsná rostlinka s prostými kvítky malinové barvy.
Teď už část těchto kvítků odkvetla a místo nich z každého kalíšku trčí "čapí nůsek". Každý nůsek - to je vlastně pět plodů srostlých stopkami. Dají se snadno oddělit. Tady je, ten pozoruhodný plod pumpavy s ostrým špičatým ocáskem! Ocásek je na konci srpovitě zahnutý, ale níž je svinut do spirály, která se vlhkem rozvíjí.
Položím nažku do dlaní a dechnu na ni. Začala se hýbat a lechtat mě. A skutečně, spirála už zmizela - rozvinula se. Ale když si chvilku poleží na dlani, začne se opět stáčet.
Nač potřebuje rostlina dělat taková kouzla? Hned vám to vysvětlím: zralá nažka spadne na zem a zabodne se do ní, ale její ocásek se srpovitým koncem zachytí o trávu. Za vlhkého počasí se spirála rozvíjí a nažkovitý plůdek se osinou vrývá do země.
Ale zpátky se vytáhnout nemůže: vlásky, jimiž je ocásek plodu porostlý, trčí vzhůru, zachytávají se v zemi a nepustí se jí.
Jak je to důmyslné: rostlinka sama sází svá semena do země!
A jak je ocásek nažkovitého plodu pumpavy citlivý, je vidět i z toho, že se jich dříve používalo ve vlhkoměrech - přístrojích měřících vlhkost vzduchu. Plod upevnili, ocásek se svíjel nebo rozvíjel a tak pohybem na stupnici ukazoval, jaká je vlhkost vzduchu.
Obrázek pumpavy pochází od Harry Rose, publikováno pod licencí CC BY 2.0.