Příznaky jara

Ačkoliv jsou v tomto měsíci ještě kruté mrazy, přece jen už to není tak jako uprostřed zimy. Přestože je dost sněhu, není už takový, jako býval - běloučký a zářící. Potemněl, zešedl a je už pórovitý. A ze střech visí rampouchy a z rampouchů krůpěje. A hleďme, objevují se i loužičky.

Slunce stále častěji vykukuje z mraků a začíná už trošku hřát. A nebe není již tak promrzlé jako v zimě a nemá bělavě modrou barvu. Den ze dne je modřejší a modřejší. A neplují na něm zimní, šedavá oblaka, ale vrství se a co nevidět vyrazí v pevných semknutých kupách.

Jak se jen objeví sluníčko, pod oknem vyzvání veselá sýkorka: "Pryč kožich, pryč kožich, pryč kožich!"

V noci se na střechách odbývají kočičí koncerty a rvačky.

V lese se čas od času rozléhá radostné bubnování strakapouda. Ačkoliv jen tluče zobákem do kmenu, přece se to považuje za píseň!

A v houští pod smrky a borovicemi kreslí někdo na sněhu tajemné znaky a nepochopitelné nákresy. Když je člověk spatří, strne, ale pak mu jeho lovecké srdce začne silně tlouci: vždyť je to tetřev hlušec, vousatý lesní kohout, zanechal na zledovatělém pevném jarním sněhu stopy ohnutými péry mocných křídel. To znamená . . . to znamená, že co nevidět nastane tetřeví tokání, tajemná lesní hudba.

Obrázek tetřeva pochází od uživatele Ron Knight, publikováno pod CC BY 2.0 licencí.