Pozdě na podzim si medvěd vybral místo pro brloh na svahu kopce porostlého hustým smrčím. Drápy si naloupal úzké proužky jedlové kůry, nanesl je do jámy na vršku a nahoru narovnal měkký mech. Smrčky kolem jámy ohlodal tak, že ji zakryly jako stříška, zalezl si pod stromky a klidně usnul.
Ale neuplynul ještě ani měsíc a lajky objevily jeho brloh a on jen taktak utekl před lovcem. Musel si lehnout na sníh - "na ucho". Jenže i zde jej nalezli lovci a Míša se zase stěží zachránil útěkem.
A tu se schoval potřetí. Tentokrát však tak, že nikoho ani ve snu nenapadlo, kde jej mají hledat.
Až teprve na jaře objevili, že se výborně prospal vysoko na stromě. Horní větve toho stromu, kdysi zlomeného v bouři, rostly vzhůru k nebesům a tvořily jakési sedlo. V létě si tam orel natahal chrastí a měkce si je vystlal, vyseděl zde mladé a odletěl. A v zimě napadlo medvěda, kterého obtěžovali v jeho brlohu, aby zalezl do té vzdušné "jámy".
Obrázek medvěda pochází od Tom Curd, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.