Naši lesní dopisovatelé našli pod stromy stopu s tak dlouhými otisky drápů, že se až polekali. Stopa sama nebyla ani tak velká (jen asi jako liščí, ale drápy byly dlouhé a rovné jako hřebíky). Přejet takovými drápy někoho po břiše, hned má střeva venku.
Opatrně kráčeli po stopě. Došli k velké noře, u níž byla na sněhu roztroušená srst. Prozkoumali srst: byly to rovné, dost tvrdé, ale pružné štětiny s černými konečky. Z takových štětin se dělají výborné štětky na holení.
A tu hned pochopili: v tom doupěti žije jezevec, zvíře sice nevlídné, ale vůbec ne strašné. Zřejmě si vyšel za oblevy na procházku.
Obrázek stop pochází od Ged, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.