Sýkorka ve světnici

V měsíci krutého hladu se každé lesní zvíře a každý pták plíží blíž k lidskému obydlí. Tady si snadněji opatří potravu, živí se odpadky.

Hlad zahání strach. Opatrní obyvatelé lesa se přestávají bát lidí.

Tetřívci a koroptve přicházejí na humna a do sýpek se zrním. Polní zajíci se kradou do zelinářských zahrad, hranostajové a lasičky loví myši a potkany ve sklepích. Zajíci běláci chodí až k vesnici uštipovat seno ze stohů. Do chaloupky našich dopisovatelů otevřenými dveřmi odvážně vlétla sýkorka koňadra - žlutý ptáček s bílými tvářemi a černým proužkem na hrudi. Nevšímala si lidí a začala obratně zobat drobty se stolu.

Domácí zavřeli dveře a sýkorka se octla v zajetí.

Celý týden prožila v chaloupce. Nikdo jí neubližoval, ale také ji nikdo zvlášť nekrmil. Sýkorka však přesto každým dnem znatelně tloustla. Od rána do večera lovila po celém domě. Hledala si cvrčky a mouchy spící po štěrbinách, sbírala drobty a na noc chodila spát do skuliny za pec.

Za několik dní vychytala všechny mouchy a šváby a začala zobat do chleba, poškozovat zobákem knihy, krabičky a zátky, zkrátka všechno, co jí přišlo na oči.

Tu domácí otevřeli dveře a vyhnali neznámého malého hosta z domu.

Obrázek sýkorky pochází od Luca Viatoura, publikováno pod CC BY-SA 3.0 licencí.