Výbuch ve sněhu a zachráněná srnka

Naši dopisovatelé dlouho nemohli pochopit jednu záhadnou příhodu, zapsanou stopami na sněhu.

Nejdřív tu byla jen klidná stopa drobných, úzkých kopýtek. Ta se dala snadno přečíst: lesem šla srnka, netušíc nebezpečí.

Najednou se ze strany objevily velké stopy s otisky drápů a srnka, jak ukazovaly stopy, začala skákat.

I to bylo jasné: srnku zpozoroval v houští vlk a rozběhl se šikmo za ní. Srnka před ním začala tryskem utíkat.

Dál se vlčí stopa ustavičně přibližovala k srnčí - vlk začal srnku dohánět.

U velkého vyvráceného stromu obě stopy najednou splynuly. Srnka zřejmě jen taktak přeskočila silný kmen a vlk se za ní vrhl.

Ale z druhé strany kmene byla hluboká jáma: všechen sníh tu byl rozryt a rozházen, jako by pod sněhem vybuchla nějaká obrovská puma.

A dál už srnčí stopa vedla jedním směrem, vlčí druhým a uprostřed, kde se vzala tu se vzala, obrovská stopa, velmi podobná lidské (když chodíme bosi), jenže se strašnými zahnutými drápy.

Jaká puma to byla ve sněhu? Komu patří ta nová strašná stopa? Proč se vlk pustil jedním směrem a srnka druhým? Co se to tu stalo?

Naši dopisovatelé se dlouho mořili těmito otázkami.

Nakonec pochopili, čí jsou ty obrovské stopy a drápy, a všechno se vyjasnilo.

Srna se na svých štíhlých nohách docela lehce přenesla přes vyvrácený kmen a uháněla dál. Vlk za ní sice skočil, ale nedoskočil, poněvadž byl příliš těžký. Z kmene buchl do sněhu a všema čtyřma se probořil do medvědího brlohu, který byl zrovna tady pod kmenem.

Míša, vyplašený ze spánku, vyskočil - sníh, led a větve, všechno se kolem rozletělo jako při výbuchu - a rozběhl se do lesa (patrně si myslil, že na něj přišli lovci).

Vlk udělal přemet ve sněhu, ale když uviděl takové těleso, zapomněl na srnu a staral se jen o to, aby sám vyvázl se zdravou kůži.

A po srnce nebylo zatím ani slechu.

Obrázek srnců pochází od uživatele baerchen57, publikováno pod CC BY-NC-SA 2.0 licencí.