Závod kuny s veverkou

Do našeho lesa se přestěhovalo mnoho veverek.

Na severu, kde žily předtím, měly málo šišek, neurodily se tam.

Veverky se usadily na borovicích. Zadníma nožkama se drží za větev, v předních drží šišky a ohlodávají je.

Jedné veverce vypadla šiška z tlapek a spadla na zem, do sněhu. Veverce bylo šišky líto. Zlostně zadupala a spustila se po větvích dolů.

Po zemi hop-skok, hop-skok odráží se zadníma nožkama a předníma se opírá, hop-skok!

Ale támhle v hromadě chrastí je něčí tmavá srst a bystrá očka... Veverka zapomněla i na šišku. Hop na nejbližší strom a vzhůru po kmeni! A z chrastí vyběhla kuna a pustila se za ní. Rychle vylezla po kmeni nahoru. Ale veverka už je na konci větve.

Kuna po větvi za ní. Veverka - hop na druhý strom!

Kuna svinula celé své štíhlé hadí tělo do klubíčka, hřbet prohnula do oblouku - a také přeskočila na druhý strom.

Veverka běží po kmeni. Kuna po témže kmeni z druhé strany. Veverka je mrštná, ale kuna je ještě mrštnější.

Veverka doběhla až na vrcholek, výš nemůže a vedle stromy nejsou.

Kuna už ji dohání...

Veverka skáče z větve na větev dolů. Kuna za ní.

Veverka skáče po konečcích větví, kuna u kmene, kde jsou větve silnější. Hop, hop, hop, hop - pěkně až na poslední, nejnižší větev.

Pod ní je země, nad ní kuna.

Vybírat si nemůže; hup na zem - a rychle k druhému stromu!

Na zemi se však veverka kuně nevyrovná. Třemi skoky ji kuna dohonila, srazila k zemi a bylo po veverce...

Obrázek větví pochází od Zweer de Bruin, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.