Divoké husy jsou zvědavé, to lovec dobře ví. Ale rovněž i to, že není opatrnějších ptáků nad husy.
Tamhle jich sedí celé hejno na písčité mělčině asi kilometr od břehu. Nelze se k nim přikrást, ani připlížit, ani připlout. Zastrčily hlavu pod křídlo, jednu nohu složily pod sebe a klidně si spí.
Čeho by se taky bály: vždyť mají stráž. Na každém kraji hejna stojí starý houser, který nespí, ba ani si nezdřímne, a pozorně se rozhlíží na všechny strany. Jen to zkus je překvapit!
Na břehu se objevil psík - a strážní houseři hned natáhli krky. Dívají se, co bude pejsek dělat.
Psík běhá po břehu sem a tam. Něco si na písku sbírá. Hus si vůbec nevšímá.
Není tu pranic podezřelého. Ale přece je to zajímavé: proč pobíhá stále sem a tam? Musíme se na to podívat zblízka...
Jeden z houserů strážců se dobelhal k vodě a začal plavat. Tichým šploucháním vln se probudily ještě tři nebo čtyři husy. I ony spatřily psíka a rovněž se pustily k břehu.
Zblízka je to vidět: od velkého kamene na břehu lítají kuličky chleba, hned sem, hned tam, a padají na písek. Psíček vrtí ocáskem a běhá za nimi.
Odkud se berou ty kuličky?
Kdo je za kamenem?
Husy jdou blíž, tlačí se na břeh, natahují krky - snaží se rozpoznat, co tam je... A najednou jejich zvědavé hlavy padají do vody, zasaženy přesnými ranami lovce, který vyskočil za kamenem.
Obrázek husy pochází od Colin Haycock, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.