Stále jsou horké dny. Černý srpek hlíny pod štítem vyschl a zešedivěl. Jiřičky se ani jednou neukázaly. Přes den se celá obloha zatáhla mraky a spustil se deštíček. A potom liják! Jako by venku rozvěsili hustou záclonu ze skleněných tyčinek. Po ulici se hnaly celé proudy vody. Potok se nedá nikde přebrodit: rozvodnil se, hučí jako poblázněný a v rozmoklé hlíně na březích zapadne člověk div ne po kolena.
Kvečeru, sotva přestalo pršet, přiletěla pod štít jedna z mých jiřiček. Usedla na srpek začatého hnízda, poseděla chvíli a odletěla.
Napadlo mě: Možná že se jiřičky ani tak nepolekaly Fedosejiče, ale nevěděly prostě, kde brát vlhkou, lepkavou hlínu? Možná že ještě přiletí.
Obrázek bouřky pochází od LeAnn E. Crowe, publikováno pod licencí CC BY 2.0.