Lišku potkala nehoda: v doupěti jí spadl strop a taktak že nepohřbil mladé lištičky.
Liška vidí, že je zle, že se musí přestěhovat do jiného bytu.
Vypravila se k jezevci. Ten má báječné doupě - sám si je vyhrabal. Má v něm vchody, východy i nouzové odbočky pro případ náhlého přepadení.
Doupě je veliké: mohly by tam žít i dvě rodiny.
Liška požádala o přístřeší, ale jezevec ji nechce pustit. Je to přísný domácí pán, má rád pořádek a čistotu, aby nikde nebylo ani smítka. Ani ho nenapadne vzít si podnájemníka s dětmi!
A lišku vyhnal.
Aha, myslí si liška, tak ty tak! No počkej!
Dělala, jako by šla do lesa, ale zatím se schovala za křoví; sedí tam a čeká.
Jezevec vyhlédl: když viděl, že tu liška není, vylezl z doupěte a šel do lesa na slimáky.
A liška hup! do doupěte, vydělala se mu tam na zem, rozšlapala to - a utekla.
Jezevec se vrátil - och lidičky, to byl zápach! Zlostně zachrochtal a odešel si hrabat nové doupě.
A to právě liška potřebovala.
Přenesla sem lištičky a od té doby si klidně žije v pohodlném jezevčím doupěti.
Obrázek jezevce pochází od Helen Haden, publikováno pod licencí CC BY-NC 2.0.