Košatá lípa vypadá na sněhu jako narezavělá skvrna. Nerezaví však na ní listí, ale jazýčkovitá křidélka, která jsou přirostlá k nažkovitým oříškům. Všechny větve i větvičky stromu jsou plné těchto okřídlených plodů.
Ale nevyzdobila se tak jen lípa. Tu je vysoký strom - jasan. Kolik tam nahoře visí suchých plodů! Jeden hustý úzký a dlouhý svazeček podobný lusku vedle druhého.
Ze všech nejkrásnější je však jeřáb: na něm se dosud uchovaly těžké hrozny jasně červených plodů. Bobulky vidíme i na keřích dřišťálu.
I na brslenu se stále ještě červenají jeho podivuhodné plody, jež vypadají jako růžové květy se žlutými tyčinkami.
Mnoho dřevin se zřejmě nestačilo do zimy postarat o své potomstvo.
Také na břízách se tu a tam na větvích najdou suché jehnědy, v nichž jsou ukryté křídlaté nažky.
Ani černé šištičky olše se dosud nevyprázdnily. Zato však si už bříza i olše přichystaly něco pro jaro - nové jehnědy. Až přijde jaro, jehnědy se jen trochu vytáhnou, otevřou šupinky a rozkvetou.
Jehnědy má i líska: jsou silné, šedočervené, po dvou párech na každé větévce. Oříšky však na lísce už dávno nenajdete. Líska tedy stačila vše zařídit: rozloučit se s potomstvem i přichystat se na jaro.
Obrázek jeřábu pochází od Andreina Schoeberlein, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.