U zvířat i ptáků všechno závisí na sytosti. Dobrý oběd uvnitř hřeje, krev se rozehřívá, všemi žilami se rozlévá teplo. Podkožní tuk je nejlepší podšívkou teplého srstnatého nebo prachového kožíšku. Srstí mráz projde, peřím profoukne, ale podkožním tukem rozhodně nepronikne.
Kdyby byl dostatek potravy, zima by nebyla strašná. Ale kde nalézt v zimě potravu?
Lesem se potuluje vlk a bloudí liška, ale les je prázdný, všechna zvířata i ptáci se poschovávali, uletěli. Za dne poletují vrány, v noci létá výr, všichni slídí po kořisti, ale kořist žádná.
Hlad je v lese, hlad!
V přesném pořadí
Vrány první zpozorovaly mršinu. "Krá, krá"" sletěly se sem v celém hejnu a pustily se do večeře.
Ale už je večer - stmívá se, vyšel měsíc.
Z lesa jako by někdo zavzdychal: "Uhu - uu . . ."
Vrány odletěly. A z lesa se snesl na mršinu výr.
Sotva se pustil do oběda, rve maso zobákem, stříhá ušima, mrká světlými víčky, zaslechl šramot kroků po sněhu.
Výr vzlétl na strom. Liška se dala do mršiny.
Chrup, chrup - chroupá zuby. Ale ani ona se nestačila najíst a už tu byl vlk.
Liška odskočila do křoví a vlk se vrhl na mršinu. Naježil srst a zuby jako noži rve koňskou mršinu, vrčí uspokojením a nic kolem sebe neslyší. Zvedne tlamu, cvakne zuby - nepřibližuj se! - a hoduje dál. Najednou mu někdo zařval těsně u hlavy. Vlk si strachem sedl na zadek, svěsil oháňku a utekl.
Uráčil se sám pán lesa - medvěd. Teď už se sem nikdo nepřiblíží! Za svítání medvěd skončil hostinu a šel spát. Ale už je tady vlk a čeká. Sotva medvěd odešel, vlk se vrhl na mršinu.
Když se nažral vlk, přišla liška.
Když se nažrala liška, přiletěl výr.
Když se nasytil výr, slétly se vrány.
A tak se do rána v bezplatné jídelně všichni vystřídali a z hostiny zbyly jen holé kosti.
Obrázek vlků pochází od Patricka Bella, publikováno pod CC BY 2.0 licencí.