Všechno kolem je bílé a sníh je hluboký. Ale bylo by smutné si myslit, že teď na zemi není nic kromě sněhu, že všechny květy už dávno odkvetly a všechna tráva uschla.
A přece si lidé tohle obyčejně myslí. A ještě se utěšují: "Nu, nedá se nic dělat, tak už to příroda určila!"
Jak málo dosud přírodu známe!
Dnes je jasný teplý den. Využila jsem toho. Sjela jsem na lyžích na palouček a odhrabala jsem sníh na pokusném pozemku.
A slunce ozářilo lednové rostlinstvo na palouku - zelené růžice lístků přitisknutých k zamrzlé zemi a špičaté nové lístečky prodírající se ze suchého loňského drnu i zelené lodyžky různých bylin přitlačených sněhem k zemi.
Vyhledala jsem mezi nimi svůj pryskyřník. Kvetl až do zimy. A chrání si i pod sněhem všechny květy a pupeny na jaro. Ani korunní lístky mu neopadaly.
Víte, kolik různých rostlin je na mém pokusném pozemku? Dvaašedesát. Třicet šest z nich se i teď zelená, pět z nich dokonce kvete.
Ať potom někdo řekne, že v lednu není na našich loukách ani tráva, ani květy!
Obrázek pryskyřníku pochází od oatsy40, publikováno pod licencí CC BY 2.0.