Rozkvetla jíva rokyta. Její silné, uzlovité šedozelené větve se úplně schovaly pod lehkými, jasně žlutými kuličkami. A celá je jakási hebká, vzdušná a zářivá.
Když kvete jíva - má všechen hmyz svátek. U vyparáděného keře je rušno a veselo jako u vánočního stromečku. Hučí tu čmeláci, prohánějí se tu hloupé mouchy, pracovité včely přebírají tenké nitky tyčinek a sbírají pyl.
Poletují zde i motýli. Tu žluťásek citrónový, s vykrojenými křidélky, tam červenohnědá okatá babočka jilmová.
A tady se na hebkou žlutou kočičku snesla babočka osiková a úplně ji schovala pod svá tmavá křídla. Vystrčila sosáček a hledá dole mezi tyčinkami sladkou šťávu.
Hned vedle toho zářivého svátečního keře stojí druhý. I to je jíva rokyta a rovněž kvete. Tento keř má však květy zcela jiné: nevzhledné, našedle zelené střapaté šištičky. I na ně usedá hmyz. Ale kolem tohoto keře není tak živo jako u vedlejšího. Zato však právě na tomto keři dozrávají semena jívy rokyty. Hmyz už přenesl lepkavý pyl ze žlutých kuliček na šedavě zelené šištičky. A v nich, uvnitř každého dlouhého, lahvovitého pestíku, budou růst semena.
Obrázek vrby pochází od Natural England, publikováno pod CC BY-NC-ND 2.0.