Téměř každou noc bývá na předměstích poplach.
Když lidé uslyší na dvoře nezvyklý ruch, vylézají z postelí a vyklánějí hlavy z oken: Co je? Co se stalo?
Dole na dvoře drůběž s rámusem třepetá křídly, husy kejhají, kachny káchají. Snad je nepřepadl tchoř? Nebo se snad vkradla do dvora liška?
Ale kde by se tu vzali tchoři a lišky - v městě se zděnými domy, za jejich železnými vraty?
Majitelé obhlížejí dvůr, prohlížejí kurníky. Všechno je v pořádku. Není tu nikdo, nikdo se nemohl dostat za pevné zámky a závory. Patrně se drůbeži zdál nějaký hloupý sen. Však se už uklidňuje.
Lidé se ukládají do postelí a klidně usínají.
Za hodinu je však kejhání a káchání slyšet opět. Rozruch, poplach! Co je to? Co tam zas mají?
Otevři okno a tiše naslouchej! Na černé obloze se třpytí zlaté jiskry hvězd. Všude je ticho.
Ale teď jako by po obloze plul nějaký nezadržitelný stín a postupně zakrýval zlatá nebeská tělesa. Je slyšet jemné, přerývané hvízdání. Z vysoké noční oblohy doléhají k zemi nejasné hlasy.
Domácí kachny a husy se rázem probouzejí. Ptáci, o nichž by sis myslil, že už dávno zapomněli na svobodu, najednou v návalu jakéhosi stesku prudce mávají křídly. Nadzvedávají se na nohách, natahují krky a křičí, smutně a tesklivě.
Z vysoké černé oblohy jim voláním odpovídají svobodné divoké sestry. Nad zděnými domy, nad plechovými střechami táhnou okřídlení poutníci, hejno za hejnem. Křídla kachen sviští. Ozývá se hrdelní volání divokých hus a bernešek.
"Ga! Ga! Ga! Na cestu, na cestu! Pryč od zimy a hladu! Na cestu, na cestu! Ga! Ga! Ga!"
Zvučné kejhání stěhujících se hus zaniká v dálce, ale dole, na kamenném dvoře, sebou stále ještě neklidně vrtí domácí husy a kachny, které si už dávno odvykly létat.
Obrázek kachen pochází od Jerry McFarland, publikováno pod licencí CC BY-NC 2.0.