Náš dvůr je celý zelený.
Jdu po dvoře a najednou mi pod nohama vylétla malinká pěnkava, právě vyvedená z hnízda, ještě s růžky z peří na hlavě. Vzlétla a pak si zase sedla.
Chytil jsem ji a odnesl domů. Otec mi poradil, abych ji posadil na otevřené okno.
Neuplynula ani hodina a už sem začali létat její rodiče a krmit ji.
Tak u mne malá pěnkava strávila celý den. Na noc jsem zavřel okno a ptáče jsem dal do klece.
Ráno jsem se probudil v pět hodin, a co vidím - na okenní římse sedí maminka pěnkavy s mouchou v zobáku. Vyskočil jsem, otevřel okno a začal jsem je pozorovat zpovzdáli z pokoje.
Matka ptáčete se brzy zase objevila. Sedla si na okno. Pěnkava zapípala - prosila o jídlo. A tu stará pěnkava odhodlaně vlétla do místnosti, přiblížila se ke kleci a začala malou krmit skrz mřížku.
Pak opět odlétla pro novou dávku potravy, a já jsem tedy vyndal ptáče z klece a odnesl je na dvůr.
Když jsem se znovu chtěl podívat na malou pěnkavu - už tam nebyla! Matka si ji odvedla.
Obrázek pěnkavy pochází od stanze, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.