Někde se říká křivkám též "papoušci". Tento název dostali proto, že mají pestře zbarvené peří a že šplhají a točí se na bidýlku právě tak jako papoušci.
Samečkové křivek mají červené peří různých odstínů; samičky a mláďata jsou zelené a žluté.
Křivky mají pevné nožky a silný zobák. Rády se zavěšují hlavou dolů, nožkama se drží horní větvičky a zobákem se chytí spodní.
Připadá nám jako zázrak, že tělo křivky dlouho po smrti nehnije. Mrtvolka staré křivky může ležet třebas dvacet let, a nevypadne z ní jediné pírko, ani zapáchat nebude. Docela jako mumie.
Nejzajímavější je však zobák křivky. Takový zobák nemá žádný jiný pták.
Křivka má zobák zkřížený: horní polovina je ohnuta dolů, spodní nahoru.
A právě v zobáku má křivka všechnu sílu a ten je i příčinou všech uvedených zázraků.
Křivky přicházejí na svět s rovnými zobáky jako všichni ostatní ptáci. Jakmile však ptáče trochu povyroste, začne vybírat zobáčkem semínka ze smrkových a borových šišek. Přitom se jeho dosud měkký zobáček ohýbá křížem přes sebe - a tak mu zůstane na celý život. Křivce to prospívá: zkříženým zobákem může semínka ze šišek mnohem lépe vyzobávat.
Tím se všechno vysvětluje.
Obrázek šišek pochází od marneejill, publikováno pod licencí CC BY 2.0.