V době, kdy bitva vrcholila, na mýtině za řekou teprve rozkvétaly břízy. Ale osiky se již přichystaly na pochod: hodlají přistát za řekou.
Jejich jehnědy se roztáhly, načechraly a z každé vyletěly stovky maličkých jednonohých parašutistů - semen s bílým chmýrem - s padáčky nad hlavou.
Vítr je vesele chytil za padáčky a zatočil jimi ve vzduchu, jako by byly lehčí než peří, a v celém bílém oblaku je nesl nad řekou. Pak je pustil a rozvál široko daleko po celé mýtině - až na samé hranice smrkové říše.
Jednonozí parašutisté padali jako sníh na hlavu smrčků a trav. První déšť je shodil dolů a vmáčkl do země. A bylo po nich veta.
Obrázek osiky pochází od Hugo.arg, publikováno pod licencí CC BY-SA 3.0.
