Nízká tráva nemohla soupeřit v růstu s rychlými osikami a břízkami. Opozdila se za nimi. A jakmile se jednou zastavila, bylo po ní veta.
Každý stromeček, který vykoukl z trávy, hned nad ni rozáhl své větvičky. Nic nevadí, že osiky a břízky nemají hustou temnou chvoj jako smrky a jedle. Zato mají široké listy, které vrhají velký stín. Travnatému nárůdku by to tak nevadilo, kdyby stromky stály řidčeji od sebe. Jenže osik a břízek rostlo po celé mýtině velké množství. Společně zápasily, podávaly si vzájemně ruce - větve a srážely hustě své šiky. Už vytvořily pevný stinný příkrov. A travnatý porost pod ním, zbavený slunečního světla, umíral. Vbrzku naši dopisovatelé zpozorovali, že druhý rok války skončil naprostým vítězstvím osik a bříz. Pak se naši dopisovatelé přestěhovali do třetího průseku. Co spatřili tam, otiskneme v následujícím čísle.
Obrázek listu pochází od Henna K., publikováno pod licencí CC BY-NC 2.0.