Dnes jsem rozhrabala sníh a prohlížela jsem si své jednoleté rostlinky. Jsou to trávy, kterým je souzeno, aby prožily pouze jedno jaro, jedno léto a jeden podzim.
Ale na podzim jsem si všimla, že všechny nevyhynuly. A dokonce ještě teď v prosinci se mnoho z nich dosud zelená. Žije například rdesno ptačí. To je ona venkovská bylinka, která roste před domky. Má poléhavé, větevnaté lodyhy (lidé si o ně nemilosrdně otírají nohy), dlouhé lístky a sotva viditelné růžové kvítky.
Žije i drobná kopřiva žahavka. V létě ji nemůžeme ani vidět: když plejeme záhonky, máme od ní ruce samý puchýř. Ale teď v prosinci je příjemná podívaná i na ni.
Žije i zemědým lékařský. Pamatujete se na zemědým? Je to hezká malá rostlinka s drobnými dělenými lístky a dlouhými růžovými kvítky s tmavou špičkou. Vídali jsme ji často na zahradě.
Všechny tyto jednoleté rostlinky dosud žijí. Ale vím, že na jaře už po nich bude veta. Jaký smysl má tento život pod sněhem? Jak si jej máme vysvětlit? Nevím. Musíme to teprve zjistit.
Obrázek zemědýmu pochází od Andrey Zharkikh, publikováno pod licencí CC BY 2.0.