Časně zrána jsme se vypravili s otcem na lov. Bylo mrazivé ráno. Na sněhu bylo mnoho stop. Ale tatínek řekl: "Tohle je čerstvá stopa. Tady nedaleko leží zajíc."
Tatínek mě poslal po stopě, ale sám zůstal čekat. Když zajíce vyplašíš z pelíšku, vždy udělá kruh a běží zpátky po svých stopách.
Šel jsem po stopě. Bylo jich tam moc, ale já jsem šel vytrvale dál. Brzy jsem ho vyplašil. Ležel pod keřem vrby. Vyplašený zajíc udělal kruh a vyběhl na svou starou stopu. Netrpělivě jsem čekal na výstřel. Uplynula minuta, potom druhá. Najednou zahřměl do ticha výstřel. Rozběhl jsem se za zvukem. Brzy jsem uviděl tatínka. Asi deset metrů od něho ležel zajíc. Vzal jsem zajíce a s kořistí jsme se vraceli domů.
Obrázek zajíce pochází od Tomi Tapio, publikováno pod licencí CC BY 2.0.