V lese napadají pokojná zvířata dravci. Jakmile je někde uvidí, hned se na ně vrhnou.
V zimě na bílem sněhu zajíce běláka a kura sněžného hned tak neuvidíš. Teď však sníh taje, na mnoha místech se už objevila hlína. Vlci, lišky, jestřábi, sovy, ba i drobné šelmy, jako hranostaji a lasičky, zdáli pozorují na černých místech, kde roztál sníh, bílou srst a bílé peří.
A tu si zajíci běláci a kur sněžný pomáhají lstí: línají a mění barvu. Bělák je už úplně šedivý a také kuru vypadalo spousta bílých per a místo nich mu narostlo nové hnědé a narezavělé peří s černými proužky. Teď už zajíce běláka nebo kura sněžného tak snadno nezpozorujete: dostali ochranné zbarvení.
Ale i někteří útočníci se uchylují k masce. Lasička byla v zimě celá bílá, hranostaj též, jen konec ocásku měl černý. Proto se tak snadno mohli po sněhu přikrást k pokojným zvířatům: bílí na bílém nebyli k rozeznání. Teď však i oni vylínali a dostali šedou srst. Lasička je šedivá celá, hranostaji zůstal konec ocásku černý jako dříve. Jenže černá skvrnka na kabátku mu nevadí ani v zimě, ani v létě: vždyť i na sněhu bývají černé skvrnky - smetí a suché větvičky - a na zemi i v trávě je jich spousta!
Obrázek hranostaje pochází od Airwolfhound, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.