Také jedovaté houby se po deštích rozrostly. Z jedlých hub je nejdůležitější hřib obecný. Z jedovatých muchomůrka hlíznatá. Střezte se jí! Obsahuje nejsilnější z houbových jedů. Sníst kousek muchomůrky hlíznaté je horší než být uštknut zmijí. Hrozí smrtelná otrava. Kdo se otráví touto houbou, zřídkakdy se uzdraví.
Naštěstí se muchomůrka hlíznatá dá snadno poznat. Od všech jedlých hub se liší tím, že její nožka vyrůstá jakoby z hrdélka širokého kořenáčku. Lze si ji nejspíš splést s žampiónem (obě mají bílé kloboučky), ale žampión má docela obyčejnou nožku, která nevyrůstá z "kořenáčku".
Nejvíc se muchomůrka hlíznatá podobá muchomůrce obecné (červené). Bývá také někdy nazývána muchomůrka bílá. Kdybychom je nakreslili pouze tužkou, nepoznali byste, která je muchomůrka bílá a která červená. Právě tak jako muchomůrka červená, i muchomůrka hlíznatá má na kloboučku bílé skvrnky a na nožce prstenec.
Existují ještě dvě jedovaté houby, které bychom si mohli splést s hřibem obecným. Jmenují se hřib žlučník a hřib satan.
Liší se od hřibu obecného tím, že nemají klobouček jako on naspodu bílý nebo nažloutlý, ale narůžovělý, nebo dokonce červený. A pak, když rozlomíte klobouček hřibu obecného, zůstane bílý, kdežto rozlomený klobouček hřibu žlučníku nebo satana se zpočátku zbarví do červena a pak zčerná.
Obrázek muchomůrky pochází od jean françois bonachera, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.