Dnes jsem vstala velmi časně, vyhlédla jsem oknem - a až jsem vykřikla údivem: tráva byla modrá, docela blankytná! Celá jiskří a zrovna se ohýbá pod tíhou rosy.
Když smícháš bílou barvu se zelenou, dostaneš modrou. Tak i rosa, která padla na jasně zelenou trávu, ji přebarvila na jasně modro.
Modrou loučkou od křoví ke kůlně vedou zelené chodníčky. To se hejno polních koroptví přišlo do vesnice nazobat zrní, dokud lidé spí: v kůlně totiž stojí pytle s obilím. Vida, jsou támhle na mlatě, ti šedaví kurové s čokoládově hnnědými podkůvkami na prsou. Ďobají zobáčky: ťuk-ťururuk-ťuru-ruk! Pospíchají se najíst, než se lidé ve vsi vzbudí.
A dál, přímo u lesa, stojí dosud nepokosený oves, i ten je dnes celý modrý. Chodí tam lovec s puškou v ruce. Jistě vyslídil hejno tetřívků, které matka vyvedla z lesa, aby se nasytili na poli. Cestičky po nich jsou v modrém ovse rovněž zelené: kudy tetřívci prošli, tam setřásli rosu. Ale lovec nestříli; tetřívčí slepičce se už zřejmě podařilo odvést rodinku zpátky do lesa.
Obrázek koroptví pochází od Srikaanth Sekar, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.