Žluťoučcí budníčci poletovali v hejnu po lese. Ze stromu na strom, z keře na keř. Prolezou každý strom, každý keř prohledají odzdola až nahoru. Kdejakého červíčka, kdejakého broučka nebo motýla najdou pod listím, na kůře nebo ve štěrbinách, všechno posbírají a vytahají.
"Ťuiť! Ťuiť!" poplašně zapískal jeden budníček. Všichni rázem zbystřili pozornost a spatřili, jak se dolé plíží dravý hranostaj: skrývá se mezi kořeny stromů, jeho štíhlý tmavý hřbet se mihne a hned zase zmizí v chrastí. Jeho úzké tělo se plazí jako had a zlá očka mu ve stínu svítí jako jiskry.
"Ťuiť! Ťuiť!" ozval se pískot ze všech stran a celé hejno chvatně slétlo se stromu.
Ještě dobře, že je světlo! Někdo přece jen nepřítele zpozoruje - a všichni se zachrání. Ale v noci se ptáčci skrčí pod větve a spí. Nespí však nepřátelé. Přiletí sova, neslyšně rozráží vzduch hebkými křídly, vyhlédne si oběť - a chňap! rozespalí ptáčci se rozprchnou na všechny strany, ale dva tři se už třepetají v železných drápech lupiče. Za tmy je zle.
Ze stromu na strom a z keře na keř přeletuje hejno stále hlouběji do lesa. Rychlí ptáčci nahlédnou pod každý list, proniknou i do nejtajnějších koutků.
Uprostřed houštiny je silný pařez. Na pařezu sedí jakýsi nepodařený choroš.
Jeden budníček přiletěl docela blízko: nejsou tam nějací hlemýždi?
Najednou se šedá víčka houby pomalu zvedla. Pod nimi se rozsvítily dvě kulaté oči.
Teprve teď budníček rozeznal kulatou,jakoby kočičí hlavu a nad ní ohnutý zobák dravce.
Vyděšeně uletěl stranou. "Ťuiť! Ťuiť!" poplašilo se hejno. Ale nikdo neodlétá. Všichni se shromažďují kolem strašného pařezu.
"Sova! Sova! Sova! Na pomoc! Na pomoc!"
Sova jen zlostně klepla zobákem: "Přece mě našli! Nenechají mě ani vyspat!"
A už se ze všech stran slétají drobní ptáčci na poplašný signál budníčka.
Odhalili lupiče.
Drobní žlutohlaví králíčkové se spustili z vysokých smrků. Čilé sýkorky vyskočili z keřů a směle se vrhly do útoku. Jen se míhají, poletují sově přímo před zobákem a výsměšně na ni křičí:
"Jen si zobni, jen si nás chyť, dohoň a slupni! Jen to zkus za sluníčka, ty bídná noční lupičko!"
Sova jen klepe zobákem a mhourá očima: co může ve dne dělat?
A ptáčků stále přibývá. Pískot a křik budníčků i sýkorek přivábil do houští celé hejno odvážných a silných havranovitých ptáků - sojek s modrými křídly.
Sova se polekala, zamávala křídly a dala se na útěk. Utec, dokud jsi celá, jinak tě sojky uklovou.
Sojky za ní! Hnaly ji a hnaly, dokud ji z lesa docela nevyhnaly.
Budníčci budou tuto noc klidně spát: po takovém výprasku se sova hned tak neodváží vrátit na staré místo.
Obrázek budníčka pochází od Kenneth Cole Schneider, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.