Prosinec - to je měsíc, kdy už všechno studí. Prosinec všechno vydláždí, všechno zatluče, všechno přibije. Prosinec ukončí rok a začíná zimu.
S vodou už je konec: i nejdravější řeky se skryly pod ledem. Země i les se zachumlaly do sněhové přikrývky. Slunce se schovalo za mraky. Den se stále krátí a noc prodlužuje.
Kolik jen mrtvých těl je pohřbeno pod sněhem! Jednoleté rostliny, které ve své době vyrostly, rozkvetly a vydaly plody, se opět proměnily v prach a popel. Opět se změnily v zemi, z níž vyšly. A když nadejde jejich čas, promění se vniveč i jednoletí živočichové - někteří maličtí bezobratlí.
Ovšem rostliny zanechaly semena, živočichové nakladli vajíčka. Až přijde jejich doba, slunce jako překrásný princ z pohádky o Šípkové Růžence je svým polibkem probudí k životu. Znovu se na zemi objeví živá těla. Ale víceleté, vytrvalé rostliny nebo živočichové, kteří rostou několik let, si dovedou uchránit život přes dlouhou severní zimu až do nového jara. Vždyť zima ještě nerozvinula své síly naplno - a už se blíží 21. prosinec, narozeniny slunce.
Slunce se zase navrací na zem. A s ním se vrací i život.
Ovšem zimu musíme ještě přečkat.
Obrázek potoka pochází od Rob, publikováno pod licencí CC BY-NC-ND 2.0.