Stále zelené rostlinstvo lze spatřit nejen v tropických krajích nebo na pobřeží Středozemního moře. I my máme stále zelené lesy se stále zelenými keři. Právě teď, v prvním měsíci nového roku, je zvlášť příjemné do takového lesa si zajít, abychom neviděli stále jen hnědé hnijící listí a protivnou suchou trávu.
Husté šedozelené mladé borovice k sobě vábí už zdaleka. Jak je tady mezi nimi veselo! Všechno žije: měkký zelený mech, keříky brusinek s tuhými lesklými lístky, i vřes, ten nádherný vřes, na jehož tenkých větvičkách, pokrytých stříškou podivuhodně drobných lístků, se dosud uchovaly loňské bledě fialové kvítečky.
Na pokraji močálu je vidět ještě jeden stále zelený keříček - kyhanku. Má tmavé, na okraji ohnuté lístky, zdola jakoby zbělené. Ale kdo se teď u tohoto keříčku zastaví, nebude si dlouho prohlížet listy, poněvadž zpozoruje něco zajímavějšího: květy! Krásné růžové zvonečky podobné květům brusinky. To je vskutku překvapení, najít v lese kvítka tak záhy. Nasbíráš si jich kytičku a nikdo ti nebude chtít uvěřit, že to jsou květiny z volné přírody, a nikoli ze skleníku.
Neboť málokdo se brzy zjara prochází stále zeleným lesem.
Obrázek kyhanky pochází od Ole Husby, publikováno pod licencí CC BY-SA 2.0.